• Luci

Inspirace pro rituál Menarché - zpětnou oslavu první menstruace

Již nějakou dobu s Honzíkem oslavujeme úplněk, někdy také nov, sledujeme mayský kalendář, postavení hvězd či jiné vesmírné "pohnutky". Občas je to "jen" malý rituálek sepsání toho, co nám již v životě neslouží a vědomé rozhodnutí si to do dalšího měsíce netahat, jindy máme úplněk spojen s delší očistou - ať už půstem o vodě, nebo třeba s mladými kokosy a zelenými potraviny od GreenWays či rituálem s některými silovými rostlinami. Pomalu se ale začínáme nořit také do starých slovanských či keltských svátků a oslav, jako je třeba slunovrat, významný dělící bod roku Beltaine, den, který zahajuje jeho letní, světlou část, či naopak Samhain - svátek dušiček, který je koncem období hojnosti, tepla a světla a značí začátek doby tmy, zimy a nejistoty.


Nedávno jsme se ale rozhodli oslavit Menarché. Je to oslava příchodu první menstruace, která je v životě ženy velmi důležitým předělem a je hodna uctění. Je přechodový rituál z dětství do dospělosti, který se z naší individualizované společnosti vytratil.



V dnešní době již nežijeme obklopeni "radou starších", ve společenství několika generací jako třeba v domorodých kmenech, kde mají děti možnost vzhlížet nejen ke svým rodičům, ale také prarodičům či praprarodičům, pobývat se svými vrstevníky či dětmi o pár let mladšími i staršími, v široké rodině bratranců, sestřenic, strejdů a tet. S "naší krví" se často potkáváme pouze přes svátky nebo při narozeninových oslavách.


Pro mě je obrovským snem žít jednou v komunitě lidí, kteří si budou vzájemně pomáhat, sdílet radosti i starosti, občas se dělit dle pohlaví na ženské a mužské kruhy, nechávat děti volně vyrůstat a objevovat svět (jako např. popisuje kniha Koncept kontinua - k tomuto tématu se určitě vrátím a napíši o něm více). Možná Vám to evokuje právě ony domorodé kmeny.


Komunity, které často západní společnost označuje jako "zastaralé". Bytosti, které neztratily kontakt s přírodou, stále si uvědomují to spojení, tu moudrost, že všichni jsme jedno, stále uctívají Bohy, věří ve společnou sílu, malují si na tváře blátem, tančí, smějí se a užívají si přítomného okamžiku, protože ví, že každý den může být ten poslední. Krásné "srovnání" s tím, jak moc jsme se od tohoto modelu odklonili, ukazuje film Nádherná zelená - velmi doporučuji.


Chci se vrátit do doby pěstování vlastního ovoce a zeleniny, poctivých domácích produktů, sdílení, lásky a úcty. Úcty k sobě, k ostatním, k životu samotnému. Úcta k životu se mi pojí právě se zmíněnými rituály, s vědomým seberozvojem. Tím se dostávám zpět k tomu, proč jsme se rozhodli oslavit Menarché.



Dary menstruace, ženství, cykličnost, přirozená antikoncepce. Témata, která se v dnešní době stále častěji dostávají na povrch a stále více se o nich mluví.




Já osobně jsem si na své cestě k přijetí ženství prošla už mnohým trápením. Od velmi bolestivé menstruace, která vyústila až v pobyt na jednotce intenzivní péče, přes stále se opakující kvasinkové infekce, náročné partnerské vztahy, až po odmítání vlastního těla, strach z mateřství a podvědomé odmítání ženské role. Jednotlivá témata a zkušenosti časem rozepíši a posdílím, neb věřím, že Vám mohou být inspirací. Začnu ale tak trošku "od konce", od aktuálního prožitku.


Tipů, jak připravit rituál Menarché, je na internetu k nalezení mnoho. Já Vám tedy popíši ten konkrétní náš a o tom, proč je vlastně dobré si tuto oslavu, byť zpětně, udělat, se zmíním v článku jiném.


Vše začalo výběrem vhodného dne, který se vlastně v mém věčně nabitém rozvrhu vytvořil sám. Vesmír tomu prostě chtěl, neb přijetí ženství je teď v mém životě velkým tématem. Všimla jsem si tohohle naprosto volného dne (což je u mě výjimkou) a rozhodla se jej zasvětit této zpětné oslavě mé první menstruace, která se v oné době "tak nějak stala" a od začátku s sebou nesla jen samá trápení. Navíc to byl den po úplňku, před začátkem nového 13denní (dle mayského kalendáře) a před začátkem mojí menstruace. Lepší den bych si ani já sama nedokázala vybrat!


Menarché se dá slavit o samotě nebo lépe v podpůrném kruhu žen. Ty však teď ve svém blízkém okolí nemám, a proto sem se rozhodla slavit sama. Sama a vlastně s Honzou. V životě není nic, co bychom spolu nemohli sdílet. Navíc se teď každý z nás víc a víc zabydluje ve své roli (muže a ženy) a tak nám tato přechodová oslava přišla vhod.


Ráno jsme začali rozlepením očí a okamžitým koukáním na pohádky. Prostě jsme si do postele vzali noťas a na youtube pustili Toma a Jerryho. Já si upletla dva culíky, Honza zvládnul dva drdůlky a tak začal náš den v roli malých dětí. Mluvili jsme jako děti, chovali se jako děti, cítili se jako děti. Když jsme si uvědomili, že rodiče asi nebudou zrovna doma, vrhli jsme se na přípravu snídaně sami. Volba padla zcela jednoznačně na barevné palačinky s čokoládou.

Zpívali jsme "Jede, jede mašinka", "Tři čuníci jdou" a hitovky ze šmoulů. Pustili si "Ať žijí duchové" a tancovali "jako střelení". Až jsme byli překoukaní, vyrazili jsme na nákupy. To už ale jako puberťáci, mladí dospělí a jak jinak, než na jednom kole. Drandili jsme si to Olomoucí s větrem ve vlasem, zpívali, smáli se na lidi, bavili se o tom, jak se asi balí holka nebo kluk a jaké to asi bude, až budeme mít řidičák.


Neměli jsme telefon ani žádné povinnosti, jen chuť si koupit něco "dospěláckýho". Po pár desítkách minut jsme odcházeli s novými kousky zahrnujícími také sytě červené spodní prádlo, jako znak svůdné ženskosti.




Domů jsme dojeli už téměř jako dospělí a přišel čas pro onen rituální přechod, přerod v muže a zrození ženy. Já tedy zůstala sama doma a Honza si jel zacvičit na workoutové hřiště. Připravila sem si bylinnou napářku s květy růží, dala si domácí pleťovou masku, zapla příjemnou hudbu a užívala si vlastní energii. Sprcha pak smyla vše staré, nepotřebné a bolavé. Ony červené kalhotky pak jako bych oblékala na úplně nové tělo. To jsem navíc zahalila do nádherných ženských vůní svého nejmilejšího dámského harmonizačního olejíčku.

Po Honzíkově návratu jsme se společně vystrojili, tentokrát už jako pár, a vyrazili do Ostravy, do naší milované čajovničky. Na oslavu jsme si dali čerstvý zelený čaj a vodní dýmku s příhodně nazvanou směsí tabáku - "Love". Po odpočinku v čajovně nás čekala návštěva divadla. Divadlo naprosto miluju, převážně balet, a proto to byla jasná volba pro tento slavností den. Na programu byl Don Quijote, hra, kterou jsem narozdíl od Labutího jezera či Othella neviděla ani třikrát, ani jednou.

Svobodnou dušičku jsme potěšili pohodlným veselým oblečením, bosýma nožkama a uzenýma mandličkama, které jsme potají křoupali s užaslými pohledy na baletky a baleťáky. O přestávce jsme si odběhli vyzvednout vynikající veganskou pizzu do Black Kale Baru, který byl "jako náhodou" hned přes cestu. Celý den nás natolik pohltil, že nebyl prostor pro focení.

Ta atmosféra by se asi stejně nedala zachytit...


Po divadle jsme vyrazili domů a do postýlky přistáli krátce před půlnocí - jak intenzivní den!

Den plný zvláštních pocitů, vzpomínek, emocí a lásky. Lásky k sobě, k životu, k našemu vlastnímu vývoji a uvědomění, že i zpětně máme možnost uctít tak důležitý milník, jako je příchod první menstruace.


A tím jsem se dostala k závěru tohoto povídání. Ke konci povídání o oslavě Menarché, důležitého přechodového rituálu v mém životě. Den, během kterého jsem mohla ještě více přijmout svou ženskost, dary menstruace a jedinečnou příležitost dát život.


Byla to krásná chvilka uctění své ženské energie a poděkování za dary, které s sebou ženskost přináší. Ideálně by se tato oslava konala v onen opravdový čas, kdy jsem se z malé holčičky stala (alespoň biologicky) ženou, i zpětně však pro mě měla obrovskou léčebnou sílu.


O cykličnosti, darech menstruace, ženských kruzích či rituálech budu nadále psát, protože cítím, že nastal čas, kdy i já mohu sdílet. Děkuji, že jste se dočetli až sem. Věřím, že Vás tento příběh mohl inspirovat a třeba i navnadit k vlastní oslavičce.


Pokud bych Vám mohla být nějak nápomocná, jsem tady.

S láskou, Luci

0 zobrazení
  • Facebook - Bílý kruh
  • Instagram - Bílý kruh
  • YouTube - Bílý kruh

"Když něco chceš, celý vesmír se spojí, abys toho dosáhl."

Alchymista, Paulo Coelho

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now